Vlasy potem zpocené,

pohled k řece stáčí,

dlaně prací znavené,

lehkým krokem kráčí.

Rákosím pryč utíká,

pohled do zad bolí,

slzami se zalyká,

osud rány drolí.

Ve snu slyší volání,

oči zaslepené,   

ve víru se naklání

tělo zalomené.

V korytu leží přikrytá  

řekou temnou,

proud vody unáší

šíji jemnou.

Ruku mu nepustí,  

proklouzne vrátky, 

copy si rozpustí, 

nemůže zpátky.

Kamínky ukryté

ke dnu táhnou,

tělo něhou zalité

s tváří prázdnou.

V korytu leží přikrytá  

řekou temnou,

proud vody unáší

šíji jemnou.